Dovolím si menší srovnání obou modelů, jelikož před současnou Astrou H 1.6, 77kW jsem měl Astru G 1.6 74kW, obojí ve verzi kombi. Nynější Astru H mám teprve 2 měsíce a najel jsem s ní zatím jen 5 tisíc km, takže na její samostatné hodnocení je asi ještě brzo.
Motor a spotřeba
Začnu motorem. Ten je jen o malinko výkonnější než předchozí, ale dává to znát lepším zátahem od nižších otáček již pod 2000ot., především u 4. a 5. stupně. Nemusím tedy tolik zbytečně podřazovat, jako u předchozího modelu. Dynamika motoru se ale skutečně projeví až nad 2000ot. Stejně jako předchozí Astra G, to není žádný závodník, ale nechá se s ním slušně a bezpečně předjíždět a na dálnici není problém jet přes 190km/h.
Chod motoru je kultivovaný, v táhlých kopcích motor neztrácí dech a auto si drží rychlost. I když je toto auto, sice jen nepatrně, těžší než Astra G, o necelých 40 kg, je spotřeba nižší. V kombinaci jsem měl předtím 7,5l, nyní 7,2l. Ve městě jsem měl 8,5 l, nyní 7,9-8,3l. Samotnou spotřebu mimo město jsem zatím nezkoušel.
Navíc důležitý rozdíl oproti předchozímu motoru – žádná spotřeba oleje.
Ale!…uvidím po ujetí více km. Další důležitý rozdíl je v tom, že tento motor nemá rozvodový řemen, ale má řetěz. Výměna řetězu je sice předepsána, ale až po 150.000km. Servisní intervaly se prodloužily na 30.000km.
Interiér
Karoserie je jen nepatrně větší, než u Géčka, avšak na zadních sedadlech, díky delšímu rozvoru, je více místa. I v předchozím modelu byl interiér prostorný, teď je to ještě lepší a to jak vzadu, tak vpředu. Situaci navíc vylepšuje ve všech směrech polohovatelné sedalo řidiče a nastavitelný volant. Zavazadelník má údajně, dle výrobce, 500 litrů (po roletu), což je o 20 litrů více než u Astry G, zejména proto, že prostor zavazadelníku nezabírají vystouplé podběhy zadních kol. Zadní sedadla se dají navíc sklopit do úplné roviny, takže vznikne naprosto pravidelný kvádr a z auta stává vagón. Pochopitelně na 580 litrů u Octavie II to nemá, ale oproti ní má Astra pod podlahou zavazadelníku plnohodnotnou 16“ rezervu. Zadní páté dveře se otevírají lehkým dotekem tlačítka nad tabulkou SPZ, takže nehrozí ušpinění. Vyklápějí se lehce a do dost vysoké polohy, takže se pod nimi nemusí krčit ani ten, kdo má 180cm výšky. V obou bočních stěnách zavazadelníku jsou ve vnitřním polstrování zapuštěny kovové kolejnice, do nichž se pomocí jednoduchých plastových příchytek dá uchytit síťka. Dá se tak prakticky v libovolné poloze zafixovat cokoli, hlavně nákup v igelitových taškách se supermarketu. Tahle vychytávka v předchozím modelu chyběla a musím říct, že je to opravdu praktické. Stejně tak manipulace s roletou a její ovládání se zlepšilo. Stačí jen lehce stisknout rukojeť a roleta se sama, a hlavně pomalu, navine do tubusu za opěradly zadních sedadel. Samotný tubus s roletou se nechá vyjmout během pár sekund uvolněním příchytek na stranách.
U předchozího modelu byla s roletou podstatně složitější manipulace.
Práh zavazadelníku je opatřen nerezovým plechem, což je také dost praktická věc a Géčko to nemělo.
Přístrojová deska a palubní počítač
Sedačky jsou tvrdší než u Géčka, ale přišel jsem na to, že je to lepší. Mají lepší boční vedení a delší sedák. Opěrky hlavy jsou vyřešeny podstatně lépe, než u předchozího modelu, kde jsem si o ně nemohl hlavu opřít, abych si nezlomil vaz. I tak ale opěrky hlavy zůstaly posouvatelné pouze nahoru-dolu, neškodila by možnost jejich horizotálního nastavení. V interiéru mi chybí nějaké odkládací prostory. Pokud nepočítám klasický kastlík před spolujezdcem a kapsy ve dveřích, tak je tu jen jakási drobná přihrádka u ruční brzdy a to je vše. Ani schránka na středovém panelu, která byla v Géčku, tu chybí. Přístrojová deska je přehledná, ovládací prvky snadno dosažitelné a logicky uspořádané. Ovladače na multifunkčním volantu jsou vyřešeny také dobře. Oproti předchozímu modelu přibyla na přístrojovce zelená kontrolka zapnutí obrysových a potkávacích světel. Co ale z přístrojovky zmizelo, to je teploměr!!! Jsou tam skutečně jen tři budíky, teploměr chybí.
Teplotu motoru lze vyhledat a zjistit pouze z menu palubního počítače.
Ovládání palubního počítače je také to jediné, co bych tomuhle auto zatím vytknul. Oplývá sice množstvím údajů, nejen o spotřebě, dojezdu, apod., ale také o stavu kapaliny v ostřikovačích, stavu akumulátoru, teplotě motoru a dalších – přitom mám ten nejméně komfortní z celkem tří nabízených typů palubního PC. Vyvolat však potřebné údaje na informační displej, to je očistec. Musí se mačkat celkem 4 tlačítka na středovém sloupku (nejdřív se dokonce musí jedno podržet 5 sekund a počkat až to pípne) a ještě pak další na ramenu volantu. Když to srovnám s Oktávkou, kde jsou na to dvě tlačítka na páčce stěračů, tak je to děs. Trochu zvláštní je ovládání ukazatelů směru. Nevím jestli je to už i u jiných značek, ale tady při zapnutí blinkru nezůstává páčka zaaretovaná nahoře nebo dole. Vrátí se zpět do střední polohy a blinkr se vypne sám po srovnání volantu, nebo když se páčkou hne do opačného směru.
Při použití tzv. komfortního blikání stačí jen páčkou ťuknout nahoru, nebo dolu a blinkr se po třech bliknutích sám vypne.
Dlouho mi trvalo, než jsem si na to zvyknul, ale to „komfortní blikání“ je výborné na dálnici, nebo ve městě, při přejíždění z pruhu do pruhu. Topení je oproti Géčku velice výkonné a auto topí téměř hned jak se rozjede.
Jednotlivé díly interiéru jsou perfektně slícovány, nikde žádné mezery, nepřesnosti, vevnitř není slyšet jediný pazvuk, nebo vrznutí.
Podvozek
Podvozek Háčka je oproti Géčku tvrdší. Nerovnosti přesto snáší dobře, vevnitř jsou cítit opravdu jen velké výmoly. Snad je to tím, že má standartně větší a širší kola (205/55 R16), než Géčko (195/60 R15). Auto ale perfektně sedí, nenahýbá se, drží stopu i při prudkém brždění teď na sněhu. Výrazně mu v tom zřejmě pomáhá ESP, které jsem ale u Géčka neměl. Brzdy jsou citlivější než u Géčka, mají rychlejší a razantnější nástup. Rozhodně ale nejsou nijak předimenzované, takže se na to dá po ujetí několika málo km v pohodě zvyknout. Řízení je přesné a čitelné. Posilovač je citlivý a umožňuje pohodlné parkování i na desetkrát, přesto je při jízdě přes volant cítit patřičná a okamžitá odezva od vozovky. Oproti Géčku zmizelo kvílení serva, které bylo, za nízkých otáček motoru, zejména při parkování, slyšet až do interiéru.
Vzhled v porovnání s Astrou G
Design auta je, myslím, více než zdařilý. Vzhledově se tohle auto dost odpoutalo od Géčkové řady, kde obzvlášť kombík připomínal kolmou zádí spíše krabici. To má i praktický dopad, neboť více skloněné zadní okno Háčka se při jízdě méně zanáší a špiní.
Celkové hodnocení
Obecně lze shrnout, že Astra H, má proti Astře G lepší jízdní vlastnosti, lepší motor, lepší prostorové vlastnosti a snad i menší provozní náklady. To je u ostatně u novějšího modelu logické a pochopitelné. Nicméně „mouchy“, jako spotřeba oleje, provrzávání předního sedadla, špatná manipulace s roletou kufru, nebo málo výkonné topení, byly odstraněny. Při tom si Géčko zachovalo všechny kladné a dobré vlastnosti, které měl předchozí model. Mezi ně patří i cena. Spolehlivost nyní ještě hodnotit nemohu. Myslím, že po ujetí 5 tisíc km je na to ještě brzo, ale zatím vše drží a funguje jak má ( zaklepu to). Těm, kdo mají na starších generacích Aster již něco odježděno a uvažují o koupi nového auta, můžu Háčko jen doporučit. Pro ty, kteří s Astrami a Oply vůbec, zkušenosti nemají, je Opel Astra H dobrou alternativou, zejména vzhledem k ceně a vzhledem k tomu, že je naprosto rovnocenným konkurentem ostatních značek v této třídě. Řadu z nich (nebudu uvádět které, abych někoho nepopudil) v některých parametrech i předčí.
Omlouvám se autorovi článku ale tak výstižný popis obou aut jsem na CZ internetu nenašel tak jsem to s dovolením dal i sem – admin opel-astra-h.cz
