Myslíte, že má Miloš nějaké kvóty na počet napsaných článků?
Vojtavojta: opravdu víš, do čeho jdeš? Kolik aut jsi už zrenovoval?
Od první manželky brácha a tchán, oba blázni do veteránů, mají jich asi 10-15. A strýcovo známý, co má firmu na chromování autodílů.. Všichni se shodují, jak to vypadá v praxi:
-dotažení auta do garáže, kalba se slavobránou a jasně, že všechny svezete. Dostanete proutěnou piknikovou soupravičku.
-komplet rozborka a inventura (ta jen v lepším případě)
-zuřivé broušení, tmelení
-zjištění, že sehnat díly není snadné, doby, kdy se to dávalo za zdrávas jsou pryč, překupníci chtějí neskutečné rakety a když se něco naskytne, tak majitel chce jen měnit a to, co požaduje, jako na potvoru nemáte
Finální stav: ve stodole je na špalkách kastle, jejíž stav absolutně neodpovídá hodinám, které tomu člobrda věnoval. Něco je opískovanýho a jakž takž k laku, ale čeká se na "doplň cokoliv" aby to mohlo jít k lakýrovi. Čalounění počká, protože do toho nedám víc, než do lakování, to dá rozum. Po lidech, co udělají spoustu drobností, se slehla zem, nebo zrovna mají hodně práce, nebo to, co dodají, je spíš k pláči než k užitku. Na přepravky s díly sedá prach.. Pak se začne ozývat partnerka, že ji to vaše věčný píglování vraku nebaví a chce být taky píglována, navíc požaduje jako kompenzaci výlet na TT - Isle of Man, jenže kvůli tomu vehiklu jste tak vysátej, že máte na benzín leda tak kus za Rozvadov.
A pak si pro ten ansámbl přijede někdo s půjčeným podvalem, protože má spoustu času a známých a levně si to dobře zrenovuje a vám se oddychne.
Takhle končí drtivá většina toho, co se válelo po předcích po stodolách, dvanáctsetrosek, spartaků a stejšnů a podobných, u většiny vzácnějších kusů ví kupec co chce, vezme několik set tisíc a firma mu přiveze něco, z čeho má pak radost.
Třeba jsi výjimka

a někdy přijedeš na sraz s tímhle a dáme u něj panáka.