Opel Astra H 1.8 Eco vs Fiat Linea 1.4 T-Jet

Italský vs. německý design

Myslím, že není nutné zdůrazňovat naprosto odlišné filozofie designu jednotlivých automobilek. Fiat postavil Lineu v nápaditém duchu, díky kterému se italský sedan v šedi velkoměsta neztratí. Za to Astra jde jinou cestou. Cestou, která je vlastní mnoha německým vozům – cesta konzervativní a fádní. Je jenom na vás, který směr vyberete vy.

Interiér – jiný kraj, jiný mrav

První otevření dveří u Opelu ihned odkrývá tradiční ztvárnění „astřího“ kokpitu. Ostré hrany a naprosto nezaměnitelný design středového panelu vzbuzují rozporuplné pocity. Avšak použité materiály nelze jinak než pochválit. Svrchní díl přístrojové desky nejen že dobře vypadá, ale je i příjemný na omak. Výtku bych ale měl k ergonomii. Díky implementaci centrálního displeje, který je mimochodem přehledný a velmi dobře čitelný i za slunečného počasí, muselo dojít k posunu všech ovladačů směrem dolů. Ovladače audia jsou ještě v pořádku, ale vzduchotechnika už je příliš nízko. Nepotěší ani titěrné spínače vnitřní cirkulace, klimatizace a vyhřívání zadního a předního okna. Tato tlačítka jsou paradoxně menší než třeba nastavení basů a výšek.
Nastoupení do Liney připraví posádce pohled na podstatně nápaditější přístrojovou desku. Informační displej se na rozdíl od Opelu nachází mezi budíky, což je jistě pohodlnější. Bohužel ale design není vše. Použité materiály nesahají Opelu ani po kotníky. Jsou tvrdé a ani na pohled to není žádná sláva. Pochválit nejde ani jejich slícování, a to zejména v oblasti středového panelu.

U obou aut se mi líbily volanty. U Fiatu je více tvarovaný, což ale není na škodu. Opel má sice volant tvarovaný méně, ale díky jeho tloušťce a průměru rovněž skvěle padne do ruky. V obou případech nechyběly podsvětlené ovladače audiosystému resp. palubního počítače. Rozdíly ale spatříte pod volanty. Zatímco u Fiatu je v podstatě vše normální, u Astry se konstruktéři rozhodli použít dotykové páčky jak pro směrová světla, tak pro stěrače, na jejichž funkci si je třeba chvíli zvykat.
Sedadla u Astry nabídnou dobrou oporu těla a tužší výplně. Budete se ale muset spokojit se skromnějšími rozměry. Linea má sedačky střižené v pohodlném duchu. Jsou větší a měkčí. Navíc mě překvapila elektricky nastavitelná bederní podpěra u řidiče.
Vzadu se lépe usadíte v italském sedanu. Jak do šířky, tak do prostoru pro kolena je na tom Linea lépe. Problém může nastat v oblasti hlavy, kde je díky snižující se střeše Liney místa nedostatek.Prostor pro zavazadla je v obou případech takřka stejný. V případě německého vozu disponuje zavazadelník objemem 490 litrů, u Liney je to ještě o 10 litrů více. Využitelnost je však podobně jako u ostatních sedanů omezená malým nákladovým otvorem. U Opelu se však podařilo konstruktérům tento neduh eliminovat lépe než u Fiatu. V obou případech vám s víkem pomohou plynové vzpěry, u Fiatu ale jistě budete postrádat nějaké madlo. Díky jeho absenci si téměř vždy při manipulaci se zavazadlovým prostorem umažete ruce. Pokud by vám základní objem nestačil, nabízí se možnost sklopit sedadla, což v obou případech zvýší nákladový prostor na 870 litrů. U Opelu však vzniká poměrně malý otvor mezi kufrem a cestovním prostorem, což využití plného objemu trochu degraduje. Také jsem u Astry postrádal možnost otevřít kufr zvenčí pomocí dálkového ovladače nebo aspoň klíče. Linea nabízela obě možnosti.

Turbo vs. atmosféra

– nerovný boj? Ale kdepak. To, co u Fiatu získali přeplňováním pomocí kompresoru, u Opelu dohnali objemem a moderními technologiemi.

Fiat Linea ukrýval pod kapotou přeplňovaný motor 1.4 T-JET naladěný na 88 kW (120 koní). Motor se Italům opravdu povedl. Ihned po nastartování zaujme klidným a kultivovaným chodem. Nepříliš hlučný je i ve vyšších otáčkách. Hnací ústrojí do 2000 ot/min příliš nekomunikuje. Po této hranici však posádku zatlačí do sedaček a zátah trvá takřka až k omezovači. Už samotná hodnota zrychlení z nuly na sto za 9 vteřin napovídá, že Linea s tímto motorem není žádný louda. Spotřeba paliva se během testu zahrnující převážně městskou jízdu ustálila na 8,0 litrů na sto. Motor ale není příliš žíznivý ani na delší trasy, a to zejména díky perfektně odstupňované převodovce. Na pětku při 130 km/h totiž motor točí lehce přes 3000 ot/min, což je v porovnání s 3800 u Opelu velmi příznivé číslo.

Opel ukrýval pod kapotou atmosférickou osmnáctistovku ECOTEC s nadprůměrným výkonem 103 kW (140 koní). Motor rovněž zaujme kultivovaným a klidným chodem. Ve vyšších otáčkách je však nadměrně hlučný. Jeho hlavní předností proti přeplňované čtrnáctistovce od Fiatu je vyrovnaný průběh výkonu. Motor ochotně táhne téměř od volnoběhu, což dovoluje jezdit i při nízkých otáčkách. Díky vyšší hmotnosti Astry však sprintuje na stovku o 1,1 vteřiny pomaleji než Fiat. Spotřeba rovněž oscilovala kolem osmilitrové hranice, avšak na delší trase by Astra určitě spořádala kapánek více.
Řazení u obou vozů zprostředkovával pětistupňový manuál. A překvapení se nekonalo, u německého vozu fungovala převodovka naprosto precizně. Krátké dráhy, přesný chod a ideální odpor řadicí páky dokonale vystihují změnu převodových stupňů u Astry. Zato u Fiatu se dočkáte nepřesného řazení s dlouhými drahami s příliš lehkým až necitelným chodem. Pochválit ale musím zmiňované odstupňování. Zde na tom je Fiat o poznání lépe.

Bezpečí a komfort

Ani u jednoho z vozů se nemusíte obávat, že by vás podvozek nechal ve štychu. I přesto jsou patrné určité rozdíly. Opel má trochu handicap ve vyšší hmotnosti (cca o 120 kg) a v našem případě i v menších kolech. I přes to ale držel až na hranici fyzikálních zákonů, kde nekompromisně zasahuje ESP, které nelze vypnout. Pravdou ale je, že Astra Sedan není auto na závodění, a tomu odpovídá i nastavení podvozku. Astra si poradí s veškerými druhy nerovností a pochvalu zaslouží i schopnost akusticky odtlumit rázy od kol.

Fiat Linea postavený na 17palcových kolech obutých do pneumatik s profilovým číslem 45 projede zatáčkou jako po kolejích, avšak nesmíte narazit na jakékoli nerovnosti, což je v našich končinách obvykle nadlidský úkol. Při střetu s výmolem se uvnitř vozu ozývají nepříjemné rázy a auto má tendence odskakovat. Doporučujeme tedy méně efektní, avšak praktičtější 16palcové ráfky.
U Opelu potěší přesné a příjemně tuhé komunikativní řízení. Ve Fiatu je posilovač účinnější a trochu ubíjí zpětnou vazbu od kol.

Brzdy u obou vozů pracují na výbornou, u Fiatu se ale připravte na vyšší citlivost brzdového pedálu. První kilometry za volantem budou pro fiatů neznalého řidiče doslova utrpením.

Suma Sumárum

Shrneme-li veškeré poznatky, opět docházíme k závěru, že nejde určit jednoznačného vítěze. Fiat zaujme nápaditějším designem, vynikajícím motorem T-JET a zejména vynikající cenou. V „plné palbě“ s motorem 1.4 T-JET se dá pořídit za půl milionu korun, a to je v tuzemsku silný argument.

Opel nijak nepřekvapil. Za Astrou se sice kolemjdoucí neotáčeli, avšak vše funguje perfektně a vůz jako celek působí o poznání hodnotněji. Opomenout nejde ani lépe přístupný zavazadelník. Avšak pohled do ceníku už tak radostný není. Základní cena sice patří mezi příznivé, ale pokud byste chtěli podobně vybavený kousek jako testovaný Fiat Linea, museli byste sáhnout více než o 100 tisíc hlouběji do vašich peněženek.

Konkurenti